PISTÁCIOVÁ FABIE: Jak jsem přejezdil olej o 10 000 kilometrů
Vždycky jsem byl maximálně nezručnej lempl. A úspěšně jsem to prokazoval ve spoustě částech svého života. Při výtvarné výchově jsem vytvářel neskutečné mazanice, při psaní slohovky nebo diktátu jsem si pokaždé rozmazal propisku rukávem, mnou zabalené dárky vypadají sice obstojně. Až na to, že je pokaždé omotám kilometrem izolepy. Aby si obdarovaný vzal dovolenou, než jej rozbalí. Jediný, co mi šlo, byl sport. Ale o tom až jindy.
Úvod do lemplovitosti
Proč vlastně začínám tím, že jsem nezručnej? Ono nezručný a lempl, nemusí nutně znamenat jedno a to samé. O to horší je jejich kombinace. A tu já do posledního puntíku splňuji. Jsem regulérně korunovanej nezručnej lempl. Manuálně jsem na tom bídně. Když k tomu přidáte moji lemplovitost, kdy na věci kašlu, zapomínám a mám je …víte kde, tak vznikne doslova smrtící koktejl. Kam se hrabe Bloody Marry.
Už se dostávám k meritu věci. Fakt. Mimochodem, dobrý slovo merit, co? V roce 2015 po úspěšné maturitě a úspěšných přijímačkách na VŠ(E) jsem se rozhodl za peníze, co mi naspořili rodiče, koupit auto od dědy. Pistáciová fabie. Pistáciová královna. Říkejte ji, jak chcete, je to moje hrdinka. A ani tahle pistáciová motivace mě nenaučila být menším lemplem a menším nezručným lemplem. Naopak. Krásně ukazuje, jak na tom doopravdy jsem.
Pistácie story
Díky pistošce všechny moje neduhy teprve vykrystalizovaly. Začínalo to slovy “Tyvole, co to tady bliká za kontrolku, kurva. Ať zhasne.” Nezhasla. Měsíc, dva, tři. A já vesele jezdil autem dál. Dojížděl jsem na tréninky a zápasy z Prahy do Chomutova 3x až 4x týdně. To znamenalo 600 až 800 kilometrů týdně. Není to malá porce. A takhle jsem holčinu trápil celé léto a podzim. Na konci října zpravidla přichází zúčtovací období – rozuměj výměna gum. Kterou také nezvládám. Ale o tom, jak jsem jezdil v létě se zimákama až jindy. Přivezu auto na klasickou kontrolu. “Čau, Laďas, prosimtě mrkni mi na to, přezuj mi to a já se tu odpoledne stavím. Díky.” Za chvíli telefonát “Ty magore, vole, víš, že jsi přejezdil olej asi o 10 000 kilometrů? Tyvole, kdybys ho přejezdil o litr, o dva, ale o deset, jsi normální? Nechápu, že se ti nic nezadřelo.” Já taky ne. Díky, královno. Podržela jsi mě i tentokrát a od tý doby se snažím na to myslet. Vlastně, spíš se na to snažím nemyslet. Je to ostuda. Ale jsem lempl. Sorryjako.
To mi připomíná. Musím se jít podívat, kdy má být další výměna oleje.